Astrofotografie 101

Vesmír mě vždy fascinoval. V mládí jsem miloval filmy a seriály, jako jsou Star Trek, Star Wars a Battlestar Galactica. Většinu života jsem navíc prožil v místech, kde je obloha skutečně tmavá, což je ideální pro neomezené noční sledování. Fotografování hvězd mi ale i tak vždy připadalo jako něco nedosažitelného. Tak tomu bylo ještě před pár lety.

Jako mnoho krajinářů jsem při západu slunce vypínal fotoaparát. Poté jsem se ale pokusil své znalosti a dovednosti fotografického řemesla dále prohloubit a noční fotografie mi přišla jako přirozená oblast ke zkoumání. Jako relativní nováček jsem rychle zjistil, že k dosažení dobrých výsledků je zásadní pečlivá příprava.

Krajinářská astrofotografie přináší své specifické výzvy, ale současně otevírá zcela nový svět příležitostí.

Když se snažíte vytvořit snímek, který si přesně představujete ve své mysli, jdou často fotografie a frustrace ruku v ruce. Při experimentech s noční oblohou jsem si toho zažil dost. Následující tipy vám pomohou případné pocity frustrace zmírnit.

1. Jasné nebe To může vypadat jako naprostá samozřejmost, ale pojďme začít právě tím. Zatažená obloha vám hvězdnou párty zcela pokazí, takže si noční focení často plánuji několik dní dopředu podle předpovědi počasí. Zkontroluji také satelitní snímky, abych viděl, jak jasná je obloha. Na to, kolik hvězd se objeví, může mít také velký vliv vlhkost. Nenechte se však odradit pár mraky. Často jsem získal zajímavé výsledky, když se zrovna na obloze proháněl sem tam nějaký ten cirrus. Používám webovou stránku a mobilní aplikaci Clear Outside, která poskytuje mnohem podrobnější informace, než jaké vám dá místní předpověď počasí.
2. Světelné znečištění Něco málo přes 80 % populace v Kanadě a USA žije v městech. To znamená, že k nalezení tmavé oblohy může být nutné jet opravdu hodně daleko. Na stránce darksky.org najdete mapy úrovní světelného znečištění.
3. „Měsíčku na nebi hlubokém.“ Měsíční světlo není ve skutečnosti nic jiného než odražené sluneční světlo, ale i tak může vytvořit světelné znečištění, před kterým jen tak neutečete. S trochou plánování máte každý měsíc k dispozici asi 2 týdny, kdy se svitu Měsíce snadno vyhnete. Ke kontrole časů a cyklů východu a západu Měsíce používám webovou stránku timeanddate.com.
4. Kam se poděla ta zatracená Mléčná dráha? Na Mléčné dráze dochází v důsledku náklonu Země k určitým sezónním změnám. Jádro Mléčné dráhy není v zimních měsících vidět, protože je pod obzorem. Pro obyvatele na severní polokouli se začíná znovu objevovat v březnu, ale abyste si ho mohli prohlédnout, musíte vyrazit ven velmi brzy ráno – asi ve 4 hodiny. Jak měsíce plynou, vychází Mléčná dráha stále dříve. V srpnu je na noční obloze vidět už během západu Slunce. Stejně jako Slunce a Měsíc vychází i Mléčná dráha na východě, ale jádro hledejte směrem k jihu.
5. Osobní pohodlí Pořízení několika desítek záběrů během dne může trvat jen několik minut. V noci to ale může klidně zabrat déle než jednu hodinu. Nezapomeňte se podle počasí dostatečně obléknout ve vrstvách, které můžete snadno sundat, pokud by vám snad bylo příliš teplo. Noční teploty rychle a prudce klesají, a to často i v létě. Pravidelně fotografuji celé hodiny při teplotách pod nulou. S vhodným oblečením se to dá celkem zvládnout.

K vytvoření zajímavé kompozice je možné použít jednoduchou siluetu.

Kompozice

1. Lokalitu předem prozkoumejte Neuvědomujeme si, jak těžké je najít věci ve tmě, dokud je nezačneme hledat. Dokonce i v místech, která důvěrně znáte, se vám může v noci velmi obtížně pohybovat. Proveďte průzkum během dne a až se na místo vrátíte v noci, nezapomeňte si vzít s sebou dobrou čelovku nebo baterku.
2. Viděli jste jednu Mléčnou dráhu, viděli jste je všechny Skvělé snímky krajiny často závisí na bodu zájmu, který se fotograf rozhodne do svých fotografiích doplnit. Mléčná dráha se za posledních několik milionů let příliš nezměnila. Měnit se ale může způsob, jakým ji prezentujete. Použijte zajímavý prvek v popředí, ale současně mějte na paměti, že pod tmavším nebem se může tak trochu ztrácet.
3. Siluety Jednou z nejjednodušších kompozičních strategií je zahrnout do popředí zajímavou siluetu – starý dům, zajímavý strom nebo vzdálenou horu. Jen dbejte na to, aby se objekt během požadované delší expozice nepohnul.
4. Rozsviťte to Chcete-li popředí na snímku přidat další rozměr, rozsviťte jej! Malování světlem pomocí čelovky nebo baterky je jednoduchá technika, ale vyžaduje určitou praxi. Během expozice přejíždějte světlem přes oblast, kterou chcete osvětlit, ale dejte si pozor, abyste neskončili s přepálenými místy, kde by bylo světlo příliš intenzivní. Mnoho astrofotografů – krajinářů používá ke zjednodušení tohoto procesu stmívatelné LED. Ty poskytují rovnoměrnější osvětlení, a tedy lepší kontrolu nad konečným výsledkem. K osvětlení popředí je možné efektivně použít dokonce i aplikaci baterky na vašem telefonu.

Na tomto záběru jsem držel malou LED lucernu, která dodala snímku pěkný bod zájmu a současně do určité míry osvítila své okolí.

Osvětlení popředí může být jak docela jednoduché, tak i trochu složitější. Pro tento snímek jsem k osvětlení ledové plochy v popředí použil aplikaci baterky v telefonu. Tyto aplikace najdete online pro systémy Android i iOS. Jen se ujistěte, že použitá aplikace je stmívatelná a vy máte možnost upravit barvu světla.

Cestování do oblasti s tmavou oblohou zajistí vyšší šanci na úspěch, ale to neznamená, že nemůžete zachytit zajímavý snímek s některými jinými zdroji světla. Tento ostrov byl osvětlen vycházejícím měsícem.

Nastavení fotoaparátu

Fotografování noční oblohy může být velmi nemilosrdné, pokud nepoužijete dobré nastavení. Jakmile ale jednou znáte ideální nastavení pro danou kombinaci fotoaparátu a objektivu, jen zřídkakdy ho budete měnit. Pokud jde o samotnou výbavu, používám stejný fotoaparát a objektivy jako u krajinářské fotografie. Důležitá je volba objektivu. Chcete-li zachytit co největší část noční oblohy, jděte do šířky. Objektivy v sadách mohou poskytovat dobré výsledky, ale v ideálním případě chcete rychlejší objektiv se světelností F2.8 nebo větší. Pro své noční snímky používám čtyři různé objektivy. Nejraději mám objektiv 8mm F1.8 Fisheye PRO. Je světelný a má vynikající zorné pole. Jelikož jde o objektiv typu rybí oko, vytváří určité zkreslení, ale to se později snadno opraví. Mezi další objektivy, které rád používám, patří 12mm F2.0, 17mm F1.2 PRO a 20mm F1.4 PRO. Mimořádná světelnost rychlejšího objektivu může mít velký vliv na celkovou expozici a jasnost. Nezbytností jsou také dobrý pevný stativ a čelovka.

1. Připravte se, než vyrazíte Jelikož vaše oči budou potřebovat nějaký čas, aby si na tmu v terénu zvykly, je snazší nastavit fotoaparát ještě předtím, než vyrazíte ven, nebo dokud jste stále ve svém vozidle.
2. Fotografujte do formátu RAW Většina amatérských a mnoho nadšených fotografů je spokojená s fotografováním do formátu JPEG. Pro astrofotografii musíte rozhodně přejít na formát RAW. Ten umožňuje maximální flexibilitu při následném zpracování snímků. Představte si soubory RAW jako staré filmové negativy a soubory JPEG jako tisky z fotokiosku. Dobré negativy vám umožní tisknout fotografie s jemnými změnami při zpracování.
3. Vyvážení bílé Každý světelný zdroj má nějaký barevný nádech. Vaše nastavení vyvážení bílé to pomůže opravit. Obvykle nastavuji vlastní vyvážení bílé (CWB) na 3 800 Kelvinů. Vyvážení bílé, neboli barevná teplota, jak se také nazývá, je založeno na rozsahu barev, kterými prochází proužek platiny během zahřívání. Měří se pomocí Kelvinovy teplotní stupnice. Pokud dáváte přednost některému z naprogramovaných nastavení vyvážení bílé, doporučuji Tungsten (nebo Incandescent). Vaše noční obloha tak získá příjemný modrý tón. Pokud fotíte do formátu RAW, můžete to ale samozřejmě upravit v počítači během následného zpracování.
4. Ostření Používejte ruční ostření. Představte si, že zaostřujete objektiv se zavřenýma očima. To je přesně to, co chcete po svém fotoaparátu, když jej nutíte zaostřovat v noci. Hvězdy vydávají příliš slabé světlo na to, aby mohlo automatické ostření efektivně fungovat. Přejděte na ruční ostření a nastavte objektiv na nekonečno, ale nedůvěřujte symbolu nekonečna na objektivu. Místo toho použijte pomocné funkce ručního ostření (zvětšení a focus peaking). Pokud používáte model OM-1, OM-5 nebo E-M1 Mark III, zapněte režim Starry Sky AF, který provede ostření za vás. Podívejte se na můj článek o této charakteristické funkci.
5. Clona „Panebože, ty hvězdy jsou daleko. Raději použiji nejmenší možnou clonu, abych získal co největší hloubku ostrosti.“ Ani náhodou! Správná je jen polovina tohoto tvrzení. Hvězdy jsou opravdu daleko, ale pro váš objektiv jsou to prostě malé světelné body ve stejné rovině. Výběrem velké clony (f/2,0, f/2,8 nebo f/3,5) zajistíte, že váš objektiv zachytí co nejvíce tohoto světla v co nejkratším čase.
6. Rychlost závěrky Během dne obvykle měříme rychlost závěrky ve velmi malých zlomcích sekundy. V noci ale bojujete proti dvěma výzvám: opravdu malému množství dostupného světla přicházejícího ze vzdálených hvězd a otáčení Země. Až když jsem začal experimentovat s astrofotografií, uvědomil jsem si, jak rychle se hvězdy po nebi pohybují. Když nastavíte příliš dlouhou rychlost závěrky, skončíte místo pěkných ostrých světelných bodů s rozmazanými fleky. Pro svou kombinaci objektivu a fotoaparátu použijte k určení maximální rychlosti závěrky, kterou můžete použít, pravidlo 400. Pravidlo 400 je celkem jednoduché; vydělte 400 skutečnou ohniskovou vzdáleností objektivu, získáte tak maximální rychlost závěrky, než začnou být dráhy hvězd patrné. SKUTEČNÁ ohnisková vzdálenost se vztahuje k ekvivalentu full frame objektivu (nebo ekvivalentu 35mm zrcadlovky z filmových dob). Ten bude záviset na crop faktoru snímače fotoaparátu. Snímače fotoaparátů Olympus mají crop faktor 2x. Pro můj 12mm objektiv funguje výpočet následovně: 400 / (12 mm x 2) = 16,6 sekund. Číslo zaokrouhlím dolů na nejbližší dostupnou rychlost závěrky. Výsledkem expozice na 15 sekund by tedy měly být ostré hvězdy. Pokud nemáte v úmyslu své snímky zvětšovat, postačí vám i delší rychlost závěrky, než si všimnete rozmazání hvězd.
7. ISO Poslední částí expozičního trojúhelníku je ISO. Čím je vyšší ISO, tím je snímač citlivější na světlo. Vyšší hodnota ISO má bohužel za následek i větší šum nebo zrnitost. Modernější technologie snímače však neuvěřitelně snížily množství šumu při fotografování na vyšší ISO. Obvykle fotím mezi 3200 a 6400 ISO. Pokud je šum ve vašich snímcích příliš velký, zkuste fotografovat na 1600. Je úžasné, kolik detailů lze ze snímku, který se jeví jako podexponovaný, vytáhnout.
8. Redukce šumu Pokud jste na samém začátku své astrofotografické cesty, doporučil bych použít vestavěnou redukci šumu ve fotoaparátu. Otevřete nabídku fotoaparátu a ujistěte se, že je redukce šumu zapnutá. Veškerá zrnitost, o které jsem se právě zmínil, se výrazně sníží. Všimnete si ale, že vaše expozice trvá dvakrát déle. Důvodem je, že váš fotoaparát pořizuje druhou fotografii se zavřenou závěrkou (tmavý rámeček), takže zjistí, kde se všechen šum nachází, a následně jej odečítá od původního snímku. Celý fotografický proces se zpomalí, ale výsledky stojí za to.
9. Naprogramujte si své nastavení Protože se vaše hlavní nastavení nebude pravděpodobně mezi dvěma situacemi výrazně lišit, naprogramujte je jako jedno z vašich vlastních nastavení (C1, C2 atd.). Na příští vycházce tak ušetříte spoustu času.
10. Noční vidění Jednou z největších výzev při fotografování noční oblohy je jemné doladění kompozice. Když je venku tma, přes hledáček ani na LCD displeji toho moc neuvidíte. Funkce Noční vidění na modelu OM-1 to podstatně usnadňuje: rozjasňuje hledáček, a umožňuje vám tak vidět v záběru všechny důležité detaily.
11. Kondenzace na objektivu Přední člen objektivu se během dlouhých fotografických nocí ochlazuje a často se na něm objevuje kondenzace vodních par. To může vaše snímky naprosto zničit. Abyste tomu zabránili, můžete si koupit dobíjecí ohřívač objektivu. Další možností je použití chemického ohřívače rukou, který elastickou páskou upevníte k objektivu. To se mi osvědčilo při mnoha příležitostech. Další možností je vzít si malý dobíjecí ventilátor a umístit jej tak, aby foukal na přední člen objektivu. Proudící vzduch je mnohem méně náchylný ke kondenzaci.

Aplikace

S plánováním vám pomůže řada webových stránek a mobilních aplikací. Mezi mé dvě oblíbené patří Photo Pills a Clear Outside. Photo Pills je skvělý nástroj pro každého krajináře, ale hodí se i pro astrofotografii: řekne mi, kde přesně a kdy mohu očekávat východ Mléčné dráhy. To je ideální v případě, kdy cestuji na místo, kde jsem ještě nikdy nefotografoval. Nástroj Clear Outside byl navržen astronomy a obsahuje všechny atmosférické metriky, které si dokážete představit. Můžete si tak naplánovat tu nejlepší noc na focení.

Photo Pills je skvělý všestranný plánovací nástroj pro fotografy.

Clear Outside byl navržen astronomy pro astronomy a nabízí podrobné informace o atmosférických podmínkách.

Závěrečné poznámky a snímky

Když jsem poprvé začal fotografovat noční oblohu, neuvědomoval jsem si, jak návykové to může být. Důvodů, proč jsem si focení v noci zamiloval, je několik: jedním z nich je, že mě to nutí zpomalit. Když fotografuji západ Slunce, vím, že se světlo mění natolik rychle, že nemám vždy čas si focení naplno užít. V noci se ale zůstává světlo dlouhé hodiny beze změny. To dává větší prostor mé kreativitě. Po několika letech fotografování noční oblohy vím, že astrofotografie přináší své problémy, ale stejně ji považuji za neuvěřitelně obohacující zážitek.

Nejsem si vědom toho, že bych si kdy pořídil selfie svým telefonem, ale čas od času si zapózuji na jednom ze svých vlastních‚ kreativních selfie‘. Problémem při začlenění lidí do vašich nočních snímků je, že musí zůstat bez hnutí po celou dobu expozice.

Jádro Mléčné dráhy se vrací na severní polokouli koncem února / začátkem března, ale abyste jej mohli zachytit, musíte se vydat ven asi 2 hodiny před východem Slunce.

Trocha světla z nedalekého táboráku snímek krásně ozvláštní. Tato fotografie byla vyfocena v srpnu, těsně po setmění. Mléčná dráha se v té době posouvá na obzoru více na jih a otáčí se do více vertikální orientace.

O něco delší objektiv vám umožní zachytit více detailů v jádru Mléčné dráhy.

Příležitostně použiji na svých hvězdných snímcích nějakou rekvizitu – to bych na svých snímcích krajiny dělal jen opravdu málokdy. Hvězdy se v tomto zrcadle úžasně odrážely, ale potřeboval jsem udělat ještě jeden snímek a zaostřit jej na rám zrcadla. Tyto dva snímky jsem pak následně prolnul.

Pokud jste se podívali na nastavení snímků v tomto článku, možná jste si všimli, že je téměř totožné. Když například fotografuji s 12mm F2.0, vím, že budu mít ISO 3200, rychlost závěrky 15 s a širokou clonu F2. Málokdy to je jinak. To znamená, že nemusím trávit čas přemýšlením o svém nastavení. Místo toho se mohu soustředit na kompozici a užívat si krásu noční oblohy.

Prezentované produkty

• OM SYSTEM OM-1
• M.Zuiko Digital ED 8mm F1.8 Fisheye PRO
• M.Zuiko Digital ED 12mm F2.0
• M.Zuiko Digital ED 20mm F1.4 PRO