Authentication - Register

Complete the form below to create your account

This will be your public name in the community
We need this to keep you informed about your account

Mandatory data.

Why you'll love MyOMSYSTEM

All members get access to exclusive benefits:

  • Member community
  • Register products
  • Extended warranty
  • Monthly newsletter

Island – Čekání na Polární záři

„Ach jo, už zase,“ povzdechne si můj kamarád Christophe a protočí oči vsloup. Sedí u stolu a dává si ke snídani velkou porci palačinek ve sladkém sirupu, zatímco já už potřetí kontroluji dnešní předpověď. „Kolik aplikací na počasí vlastně vůbec máš?“ ptá se mě sotazníky vočích.

„Ale, celkem šest aplikací na počasí, tři aplikace na předpověď polární záře, a navíc obecnou islandskou aplikaci,“ odpovídám s úsměvem a nalévám si čtvrtý šálek kávy. “Dnes v noci by měla být polární záře obzvlášť silná a rád bych ji vyfotografoval nad ledovcovou lagunou Jökulsárlón. Předpověď počasí ve všech aplikacích se bohužel hodně liší, od křišťálově čistého nebo po silnou oblačnost od 10 hodin večer.“

„Tak alespoň mohu v klidu dojíst ty palačinky,“ říká spokojeně Christophe, zatímco já si znovu podrobně prohlížím náhled pohybujících se mraků.

Po snídani si v pohodovém tempu zabalíme věci a vyrazíme k laguně Jökulsárlón. Záměrně vyrážíme brzy, abychom měli dostatek času na průzkum celé lokality a vyhledání alternativních pozic.

Moje představa je vyfotografovat tančící polární záře nad lagunou plnou ledovců bez dalších rušivých světel, například z domů nebo vozidel. Bohužel se brzy ukáže, že to nebude možné: v laguně je jen jedno místo s nahromaděnými fotogenickými ledovými bloky, a to k mé smůle hned vedle hlavního parkoviště. To není problém pro jednotlivé záběry, ale delší časosběrné sekvence budou kvůli světlometům aut a svítilnám návštěvníků obtížné nebo nemožné.

Znovu se tedy přesouváme a hledáme ledovec Fjallsárlón, jedno z mých nejoblíbenějších míst na Islandu. Je u něj také ledovcová laguna, ale vní se na hladině vznáší ještě méně ledových bloků. Navíc jsme zde mnohem blíže k ledovci, takže na fotografiích nezachytím tolik oblohy. Rozhoduji se tedy pro plán C: jedeme k ledovci Svinafellsjökul, ale zdaleka nejkrásnějším a nejlepším místem pro polární záři zůstává Jökulsárlón.

Samozřejmě pravidelně kontroluji během našeho hledání předpověď počasí a ačkoliv do večera zbývá jen několik hodin, jednotlivé aplikace se stále neshodnou. Trend je ale jednoznačný: do půlnoci bychom na Jökulsárlónu neměli očekávat téměř žádné mraky – a tak jedeme 60 kilometrů zpět k ledovcové laguně a dáváme si čas s vyhledáním toho nejlepšího místa s výhledem na sever přes plovoucí ledové bloky.

Pak nastává to, co při fotografování často zabere nejvíce času: čekání na vhodné světlo, což v našem případě znamenalo čekání na polární záři. Postupně nepříjemně klesá teplota, takže se na chvíli odebereme do svého terénního automobilu a probíráme krabici zásob. Bohužel jsme nenašli vhodnou plynovou kazetu pro vařič, takže se k večeři musíme spokojit se sušenkami, čokoládou, gumovými medvídky a knäckebrotem se sýrem. Existují mnohem horší věci: navíc když máme z vozu přímý výhled na proslulou Diamantovou pláž.

Známe čas modré hodiny a astronomické tmy, ale jak se ukazuje, stejně začátek celého představení propásneme. Chtěli jsme být na místě a připraveni, ale na obloze není jediný náznak zelené záře, trávíme ještě pár minut ve vyhřátém autě. Spíše z nudy než zjakéhokoliv jiného důvodu Christophe podrží svůj mobilní telefon směrem k severu a pořídí fotografii – na které je na obloze jasně vidět velký zelený oblouk. Překotně z vozu vyskočíme a celých dvě stě metrů na naše foto místo prakticky sprintujeme.

Rychle připravím stativ, našroubuji na něj svůj fotoaparát s objektivem 7–14 mm PRO a pomocí lupy ručně zaostřím. Udělám zkušební fotografii, zkontroluji ji na monitoru, trochu upravím zaostření, znovu to vyzkouším a pak uvolním závěrku – a první snímek polární záře je na světě. Nastavím clonu na F2.8, dobu expozice na 20 s při ISO 3200. Naštěstí používám fotoaparát OM-1, který dle mého názoru představuje velký krok kupředu oproti modelu E-M1 Mark III, se kterým jsem při focení v noci obvykle skončil na ISO 1600.

Znovu snímek zkontroluji na monitoru a jsem se svým nastavením spokojen. Na fotografii je jasně zelený závoj proti fialové obloze. Tato podívaná se fantasticky odráží na hladině laguny a jasný fialový třpyt je vidět i na ledových blocích. Přesně tak jsem si to představoval, takže bych si už klidně mohl zabalit, šťastný a spokojený. To ale samozřejmě neudělám: místo toho zvolím zabudovanou časosběrnou funkci a nechám fotoaparát dělat svou práci. Cítím se příjemně s vědomím, že už mám fotografii, kterou jsem tolik chtěl.

Polární záře se na obloze nepohybuje příliš rychle, ale stejně tak není zcela statická, takže se její pohyb na časosběrném filmu lépe zachytí kratší dobou expozice. Bohužel se ale vyplní moje obavy z parkoviště: navzdory celkem pozdní hodině tam nakrátko přijíždí jeden automobil za druhým. A pokaždé jasně osvětlí všechny ledové bloky plující v laguně. Nakonec je jako časosběrný záběr použitelná jen krátká sekvence.

To ale ani trochu nesnižuje nádheru neustále se měnící polární podívané. Barevné závěsy oblak se střídají s pohyblivými oblouky, na oblohu stoupají světelné pruhy, odstíny se mění od fialové přes červenou až po zelenou – a my se nemůžeme ubránit úžasu.

Jak předpovídali aplikace pro počasí, začíná se objevovat víc a víc mraků a okolo jedenácté hodiny je skoro celá obloha zakryta jednolitou šedou vrstvou. Dvě aplikace ale brzy slibují další mezeru v mracích, která by měla trvat asi jednu hodinu. Netrpělivě čekáme a nakonec se vrstva mraků opravdu rozestoupí – takže máme téměř ničím nerušený výhled na oblohu posetou hvězdami s cela odlišnou atmosférou polární záře. Tři zářivě zelené oblouky se navzájem protínají a vytváří nad námi klenbu. Na jednom fotoaparátu spouštím další časosběrný záběr a druhým pořizuji momentky. I teď, po půlnoci, na parkoviště stále zajíždí příliš mnoho aut, takže představu dynamického časosběrného filmu jsem už dávno vzdal.

Oblačnost ale bohužel zase brzy zhoustne. Nakonec se všechny předpovědi shodnou: bohužel na celkové oblačnosti bez jediné mezery v dohledu. Navzdory stále se prohlubující zimě čekáme další hodinu – nakonec ale naději na další záběry pod hvězdami vzdáváme. Přesto k vozu odcházíme s velkými úsměvy na tvářích. „Tak nakonec to se všemi těmi aplikacemi nebylo tak špatné, co?“ říkám Christophovi…

Představené produkty

About the author

Related Tags

Comments