Complete the form below to create your account

This will be your public name in the community
We need this to keep you informed about your account

Mandatory data.

Why you'll love MyOMSYSTEM

All members get access to exclusive benefits:

  • Member community
  • Register products
  • Extended warranty
  • Monthly newsletter

Zimní fotografování divoké přírody

Jen málokterý pocit je tak osvobozující, jako když vám studený vítr olizuje tváře a vy sledujete stopy zvířat v čerstvě napadaném sněhu. Ze stromových větví nad hlavou padají silné sněhové vločky a jediným zvukem v zimním lese je zvuk vlastního dechu a křupání sněhu pod nohama. Pro ty, kteří žijí v oblastech s velkým množstvím sněhu, může být zima nejlepším obdobím pro vyhledávání a fotografování divoké přírody.

Zima je váš přítel

Když slyšíte, jak zimní vítr rozechvívá okna, jste hnedle ve velkém pokušení strávit odpoledne schouleni na gauči s hrnkem horkého kakaa či sklenkou červeného vína. Přece jen vítr nesoucí s sebou sníh vypadá tak nevlídně. Jak se však každý fotograf divoké přírody rychle naučí, zima je váš přítel. Studený vítr třesoucí větvemi stromů za oknem představuje zimu, která na vás mává a láká vás, abyste šli ven hledat stopy zvířat ve sněhu... Avšak nezapomeňte se dobře připravit:

  • Teple se oblečte Oblečte si nepromokavé zimní kalhoty, svou nejteplejší bundu a své nejbytelnější boty. Je vám dostatečně teplo? Ano? Dobře, teď si vezměte svetr navíc. Nic nezkrátí focení tak jako mrznoucí prsty na rukou či nohou. Vrstvy můžete kdykoli odstranit, ale jakmile jste v lese, další přidat nemůžete. Vždy se oblékejte jako na dlouhou výpravu a možná si pro jistotu dejte do rukavic a ponožek ohřívače.
  • Aklimatizujte své vybavení Mám to štěstí, že žiji vysoko v horách, kde je celoročně suchý vzduch. Když jsem začala cestovat kvůli fotografování divoké přírody, rychle jsem zjistila, že kondenzace na objektivech a tělech fotoaparátů může být v chladném a vlhkém podnebí velkou nepříjemností. Přenášení vybavení mezi teplým vytápěným domem a vlhkým venkovním prostředím může na skleněných součástech fotoaparátu způsobit kondenzaci vlhkosti. Pokud je to možné, uložte objektivy i těla do prostor, kde je stejné klima jako venku, kde budete fotografovat. Můžete tak omezit tvorbu kondenzace na skleněných částech. Své vybavení nechávám v autech, garážích, nevytápěných vchodech do chat, takže když je čas fotografovat, je již studené a aklimatizované. Pokud žijete v místech, kde své vybavení bez dozoru nechat rozhodně nemůžete, odcházejte z domova dostatečně brzy, abyste měli čas na odstranění kondenzace, případně si s sebou vezměte dostatek suchých utěrek na otření objektivu, než zamrzne.
  • Buďte v bezpečí Zima je divoká a stejně jako u všech divokých věcí nelze opomínat její nepředvídatelnost. Rychle se měnící povětrnostní podmínky, drsný terén a prudký vítr se mohou rychle změnit v nebezpečí. V zimě není úplně vhodné jít fotografovat divokou přírodu sám či sama. Ale pokud tak musíte učinit, dejte pro všechny případy někomu vědět, kde plánujete fotografovat a kdy se plánujete vrátit.

Stopy zvířat vyprávějí příběh

Na fotografování divoké přírody v zimě je nejlepší to, že nemusíte být pravým zálesákem, abyste své objekty mohli sledovat. Jejich stopy lze ve sněhu snadno najít a chladná bílá krajina uchovává i další známky zvířat, které vám mohou při hledání pomoci.

  • Stopy tlapek a kopyt Stopy zvířat ve sněhu vám mohou poskytnout spoustu informací o fotografovaném objektu. Prozkoumáním stop zjistíte, jak je to dlouho, co se zvíře v dané oblasti zdržovalo. Starší stopy vypadají spíše jako nespecifické díry ve sněhu a obvykle není nejlepším nápadem je sledovat, protože zvíře, které je zanechalo, je pravděpodobně dávno pryč. Čerstvé stopy jsou ostré a zanechávají jasné otisky s množstvím detailů. S dostatkem času a odhodlání vás dovedou přímo k vašemu objektu.
  • Otisky těl zvířat Někdy stopy vedou k otiskům těl ve sněhu, kde se zvíře uložilo ke spánku. Najít je znamená najít zlatý důl ve fotografování divoké přírody. Pokud se vám podaří zjistit, kde zvíře spí, můžete se vypravit do této oblasti při východu nebo západu slunce, kdy je pravděpodobné, že se zvíře bude na daném místě nacházet.
  • Jiné zvířecí známky Díky čistě bílému sněhu lze snadno rozpoznat kontrastní místa, která zvíře označilo svou močí či výkaly (zvířecí „známka“). Sledování stop zvířat vám pomůže určit, jak je to dlouho, co zvíře danou oblastí procházelo. Čerstvá známka znamená, že je čas připravit si fotoaparát, protože váš objekt není před vámi daleko.

Kompozice

Zatímco je v zimě nalezení divoké zvěře k fotografování to nejsnazší, může být tou nejtěžší věcí správně exponovat a komponovat snímek. Oslnivě bílý sníh lze snadno přeexponovat a nízké zimní slunce může vyvolávat ostré světlo po většinu krátkých hodin denního světla. Studené prsty na rukou a nohou svádějí k tomu, abyste si pospíšili se záběry a mohli se vrátit do vyhřátého auta. V tento okamžik si vzpomeňte na veškerou tu námahu, s níž jste své zvíře našli... Tak aby ta námaha nepřišla vniveč, zpomalte a na chvíli si svou kompozici promyslete.

  • Orámování objektu Sněhové závěje a holé stromy vytvářejí jinou krajinu než v létě. Absence barev může způsobit, že pozadí bude ponuré, pokud nebudete při orámování postupovat promyšleně. Pokud můžete, pohybujte se pomalu kolem fotografovaného objektu a využijte krajinu k jeho orámování. Fotografujte s hromadou sněhu nebo malou větví blízko objektivu, abyste dosáhli rozmazaného záběru v jednom rohu snímku, nebo se skrčte co nejníže a fotografujte z úrovně země. Opravdu se zaměřte na to, aby váš objekt vynikl na pozadí jinak pustého okolí.
  • Držte si odstup Hluboký sníh může ztížit rychlý ústup, pokud váš objekt začne jevit známky nevole nebo agrese. Teleobjektivy jsou nezbytné, protože vám umožní zůstat v bezpečné a uctivé vzdálenosti od fotografovaného objektu a zároveň vám poskytnou zorné pole, které potřebujete k pořízení intimních a detailních snímků.

OM-D E-M1 Mark II • M.Zuiko Digital ED 300mm F4.0 IS PRO • 1/640 • F4.0 • ISO 200

  • Přijměte nedokonalost Po hodinách prodírání se sněhem jste našli svůj objekt. Zaujal svou nejmajestátnější pózu, zavětřil a pak se otočil a zmizel zpět v zasněžené krajině. Než se vytratil, stihli jste pořídit rychlou dávku ostrých snímků. Mraky se začínají stahovat s příslibem sněhu nebo deště, takže se otočíte a vydáte se zpátky k domovu. Když přijdete domů a nahrajete snímky do počítače, zjistíte, že všechny vaše snímky byly přeexponované a bílá barva sněhu byla tak rozmazaná, že jste ztratili veškeré detaily pozadí za fotografovaným objektem. Nebojte se přepálení přijmout. Nechte příliš bílý sníh, ať slouží jako ostrý kontrast pro váš objekt. Vysoce kontrastní snímky lze v jiných ročních obdobích pořídit jen obtížně, proto je využijte, když to jde.

OM-D E-M1 Mark II • M.Zuiko Digital ED 300mm F4.0 IS PRO • 1/640s • F6.3 • ISO 200

Nastavení

Zimní fotografování divoké přírody s sebou nese mnoho pokusů a omylů. Nastavení, které použijete v mrazivém stínu lesa, může být zcela odlišné od nastavení, které budete potřebovat na oslnivě bílých sněhových pláních. Níže jsou uvedena některá z mých doporučených nastavení a vybavení. Nezapomeňte ale, že podmínky se v zimě rychle mění, takže bude muset pravděpodobně změnit i své nastavení.

  • Fotoaparát: OM-D E-M1 Mark III nebo OM-D E-M5 Mark III. E-M1 Mark III je skvělý pro fotografování divoké přírody, protože pomocí joysticku můžete snadno nastavit bod ostření. Při fotografování divoké přírody dávám přednost fotoaparátu s nastavením režimu Pro Capture, protože díky němu nezmeškám okamžik jen proto, že se při stisknutí spouště zpozdím o půl sekundy. Kromě toho si vybírám tělo se skvělou stabilizací obrazu, takže si mohu ulehčit práci a nechat stativ doma.
  • Objektivy: M.Zuiko 40-150mm F2.8 PRO nebo M.Zuiko 300mm F4.0 PRO. Vhodný teleobjektiv je pro zimní fotografování divoké přírody nezbytností, abyste zůstali v bezpečí, poskytli svému objektu vzdálenost, kterou si zaslouží, a přesto získali ostré snímky.
  • Režim: Manuální režim s aktivovaným režimem Pro Capture nebo režimem sériového snímání.
  • Rychlost závěrky: 1/250 1/1500 v závislosti na aktivitě zvířete a světle/stínech.
  • Clona: F2,8–F5,6 je pro mě nejvhodnější. S tímto rozsahem je pozadí trochu rozmazané a fotografovaný objekt vynikne. Pokud fotografuji zvíře s parožím, mohu fotografovat spíše se clonou F5,6, a tak si zajistím, že všechny parohy budou stále ostré. Pokud zvíře paroží nemá, je pro mě pohodlnější clonu snížit.
  • ISO: Citlivost nastavuji podle toho, jakou zvolím clonu a rychlost závěrky. Snažím se ji udržet co nejnižší, aby na snímcích nevznikal šum.
  • Ostření: Automatické

Doporučené výrobky:


O vás

Více informací o Brooke Bartlesonové

About the author

Related Tags

Comments

More from ‘Wildlife’